Co je Pesso Boyden přístup

Terapeutické práci se v rámci PBSP říká struktura. Při struktuře se pracuje současně na tělové, emoční a kognitivní úrovni. Při dobře vedené PBSP struktuře je klient tím, kdo určuje tempo a rozumí procesu a s podporou terapeuta sleduje svá citlivá místa, která mu dělají v dospělém životě obtíže.

 

Terapeut pomocí metody mapuje a zvědomuje emoční a tělové projevy klienta a pomáhá klientovi najít to, co by potřeboval, nebo co by býval potřeboval, aby se mohl cítit ve svém životě spokojený a žít naplněný život. PBSP vychází z předpokladu, že odpověď na otázku „co bych potřeboval“ je každému člověku instinktivně daná a je zakódována v tělesných pocitech.

 

Během struktury nejprve označujeme, co je obsahem historie klienta, která má vliv na jeho současný život a prožívání v přítomnosti. Následně k této „staré mapě“ vytváříme „novou mapu“ tzv. „antidotum“ (obraz toho, jak by to vypadalo, kdyby byly tehdy v klientově minulosti jeho potřeby uspokojovány ideálními osobami a ideálním způsobem). Antidotum léčí emoční nedostatky a zranění klienta z  minulosti. Spolu s klientem terapeut vytváří „nové vzpomínky“, „novou emoční minulost“, přičemž reálná historie zůstává fakticky nezměněna a pamatována, ale nemá již výrazné negativní dopady na náš současný život a prožívání. Prostřednictvím „nových emočních vzpomínek“ jsou na symbolické úrovni naplňovány klientovy základní vývojové potřeby.

 

Mezi pět základních potřeb, které jsou v rámci PBSP struktur naplňovány, patří: potřeba místa, potřeba podpory, potřeba bezpečí, potřeba sycení, potřeba limitu.

 

Koncepce metody se opírá o poznatky z moderní vývojové psychologie a z neurofyziologických výzkumů paměti. Metoda je nazvána podle zakladatelů, amerických manželů Alberta Pessa a Diany Boyden, který ji začali rozvíjet v 50. letech v USA a poté jí rozšířili do Evropy.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now